Tanečnice

Robert Křesťan

1:HPřevrhlá židle jako G#msymbol času, Hv nočním baru a pak Eholé G#mnicF#,
Hjen v rohu si flitry vyčeG#msává z vlasů Hposlední Ez tanečHnic,
jsem poslední host s poslední sklenkou v dlani, i ten klobouk mám dnes naposled
dám si ho do týla a koukám na ni,jak šminkou obelhává svět...
R:HJoseEfíno,Hzatanči mi G#mna rozEloučeHnou,za tuhle G#mnoc neEdopitou a F#nedokončeHnou
2:Bere si tašku moje balerína, v ní klíče, láhev od piva,
porovná židle, pak pozhasíná a potichu se usmívá,
otvírám dveře, brzkým rozedněním se pak rozmařile nechám vést,
toho, kdo zvítězí nad pokušením, čeká nebe plné jitřních hvězd...
3:Severní vítr metá svoje kouzlo na mém vlnolamu v Tortuze,
do mého nitra právě tiše vklouzloB jedna polonahá iluze,
kdesi v mé duši tančí tanečnice, možná odvážněji než bych chtěl,
odráží od břehů má plachetnice a říkejte mi Ismael...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:20:11.059+00:00
Výsledky hledání: